Přijímač R4 byl vyráběn v padesátých letech pro ČSLA a vyřazován koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let. Já jsem se na vojně v polovině sedmdesátých let s tímto přijímačem setkal pouze okrajově - byl jsem totiž zařazen jako mechanik PL počítače. Souprava se skládá ze dvou částí, samotného přijímače R4 a zdrojové skříně ZS4.
Přijímač jsem před časem získal, ale bohužel bez zdrojové skříně. Zdrojová skříň obsahuje mimo síťový transformátor i rotační měnič pro napájení z baterií. Nejprve jsem používal pro napájení "laboratorní" zdroj, určený k práci na elektronkových zařízeních, ale postupně mě přestalo bavit neustálé přehazování napájecích kablíků. Tak uzrála myšlenka ke stavbě jednoduchého zdroje. Potřebujeme žhavicí napětí 12,6 V, s odběrem do 3A (kolík I). Dále anodové napětí +150 až 180 V s odběrem asi 100 mA (kolík A) a napětí pro řízení citlivosti -30 V (kolík B). Kostra, na které je společný pól všech napětí, je na kolících E a F. Vyšel jsem z originálního schématu ZS4, přemotal starší trafo a bylo hotovo. Tedy skoro hotovo - musel jsem to všechno někam schovat. A protože nejsem příliš mechanicky zručný, přece jen to pár dní trvalo, než jsem vyrobil skříňku. I to jsem však nakonec zvládl a výsledek si můžete prohlédnout. K propojení s přijímačem používám kablíky na jedné straně s banánky, na druhé straně s nějakými konektory ze staré relátkové objímky, ale mohou se použít fastony či něco obdobného. Hlavně musíme konektory dobře izolovat, aby nedošlo ke zkratování s vedlejším nožovým vývodem. Na kolík O je dále vyveden reproduktorový výstup, mezi kolíky C a D linka, a mezi D a N sluchátka. Kontakt otočného přepínače na předním panelu, rozpínající v poloze "VYP" je na kolících M a H.
Každý, kdo používá R4 k příjmu SSB, tak mi dá za pravdu, že to není nejideálnější rádio k tomuto účelu. Ostatně více si můžete přečíst na stránkách např. OK1IKE či dalších radioamatérů.
Žádné komentáře:
Okomentovat