Další jednoduchá krystalka je opět z časopisu Radioamatér, a to z roku 1939, číslo 5, strana 101. Výhodou této krystalky je, že ladíme pomocí otočného běžce a nepotřebujeme tedy ladící kondenzátor. Podobná krystalka jako tato z Radioamatéra byla uveřejněna o téměř čtyřicet let později v knize Pavla Šraita "Od krystalky k modelům s tranzistory". V knize autor zjednodušil výrobu ladící cívky tím, že cívku udělal plochou.
Do stavby krystalky z Radioamatéra se mi nikdy moc nechtělo, odrazovala mě výroba cívky. Zato krystalku podle knihy "Od krystalky k modelům s tranzistory" jsem hned po vydání knihy (1978) vyzkoušel.
Pokud by někdo chtěl vyzkoušet krystalku z knihy Pavla Šraita, uvádím i ji. Vzpomínám si, že krystalka nešla s uvedeným kondenzátorem 100 pF naladit na střední vlny, musel jsem kondenzátor podstatně zvětšit.
Když jsem připravoval stavbu krystalky podle časopisu Radioamatér, vzpomněl jsem si, že jsem možná cívku krystalky od Pavla Šraita schoval "pro strýčka Příhodu". Vytáhl jsem krabici s dávno odloženými součástkami, polorozebranými přístroji a dalšími vraky, a opravdu - byla tam. Tak jsem krystalku, jak se říká, "spíchl horkou jehlou". Místo kondenzátoru 100 pF jsem musel použít 1,5 nF, pak šla poměrně pěkně naladit stanice ČRo Dvojka.
Pro zajímavost uvádím pár fotek této staničky.
A teď konečně fotky ze stavby krystalky:
Tak jsem krystalku sestavil a myslím si, že ta trocha trpělivosti při výrobě cívky se vyplatí. Ladění je poměrně jemné a hlasitost jako například u krystalek podle Pacáka, se dvěma běžci, či s cívkou Palafer Amateur.
Žádné komentáře:
Okomentovat