Jednoduchý přijímač byl uveřejněn roku 1948 ve čtvrtém čísle Radioamatéra, strana 108. Přijímač je skutečně jednoduchý, s cívkovou soupravou vyrobenou amatérsky. Také vlnový přepínač je zhotoven v průměrně vybavené dílně. Kdysi dávno, tak před pětačtyřiceti lety (spíš ještě víc) jsem rádio zkoušel na starém šásku. Důvod stavby byl v zapojení koncové lampy, kde není k vytvoření předpětí použit katodový odpor s elektrolytickým kondenzátorem tak jako obvykle, ale pomocí odporu R9 v napájecí části. Také jsem nedělal cívkovou soupravu s přepínačem, ale vyzkoušel jsem pouze střední vlny.
Rozhodl jsem se, že přijímač po letech znovu postavím, a to na šásko, které si v té době běžně mohli koupit radioamatéři. Protože nemám stejný typ, který použili v časopisu, musel jsem použít šásko o něco menší. Také napájecí zdroj nebude na šásku, ale zvlášť. Získal jsem totiž několik samostatných napájecích zdrojů, tak aspoň jeden z nich použiju. Také vlnový přepínač nemusím vyrábět, přestože je velmi jednoduchý. Mám totiž krabičku plnou destiček ze starých tesláckých přepínačů (ovšem původně to byli přepínače firmy Philips). Destičky s přepínacími segmenty sice mám, ale nemám přepínací tělesa, ta používam ze starých rozpadlých přepínačů, nebo si je vyrábím sám, není to zase tak složité.
Na obrázku vidíte destičky, které jsem před lety koupil na aukru:
Tak toto je šásko na které stavím tento jednoduchý přijímač:
Tím, že napájecí zdroj umístím mimo šásko, získám místo pro výstupní trafo. Vzhledem k tomu, že jaksi došli jednoduché ladící kondenzátory, jsem nucen (a to ne poprvé) použít dvojitý ladící kondenzátor. Na dalších fotkách je vidět připravovaná cívka pro ladící soupravu.
Tak jsem přijímač dokončil a výsledek není žádné velké překvapení, ale ani zklamání. Prostě klasická dvoulampovka. Krátké vlny pracují dobře, střední rovněž, zato dlouhé vlny, to je bída. Není se co divit, když je pásmo tak vymeteno. Jediné, co bych upravil, tak to je ztlumení výšek u NF zesilovače, jsou docela ostré.
Žádné komentáře:
Okomentovat