Ing. Miroslav Pacák napsal vynikající knihu Praktická škola radiotechniky, kde poutavou formou popisuje stavbu radiopřijímače od krystalky přes zpětnovazební audion až k superhetu. Kniha nejprve vycházela na pokračování v časopise Radioamatér.
V prosincovém čísle roku 1950 začala vycházet (také na pokračování) Malá škola radiotechniky. Autor v Malé škole reagoval na změněné podmínky po roce 1945, kdy byl problém se získáváním určitých součástek. Také tyto návody se po několika letech dočkaly knižního vydání (pod názvem Škola radiotechniky).
Místo elektronek použitých v Praktické škole byly použity elektronky EF22 a EBL21. Tovární cívková souprava byla nahrazena jednoduchými cívkami, které si musel radioamatér vyrobit sám. Kostra přístroje byla vyrobena také z překližky, jako v předchozím případě. Knižní vydání Školy radiotechniky vyšlo s několikaletým zpožděním, a to koncem padesátých let. V té době již v zahraničí vycházely návody na tranzistorové přijímače, u nás jsme si museli ještě několik roků počkat.
Kdysi dávno jsem všechny přístroje
podle Malé školy vyzkoušel. Kostru jsem nevyráběl, využil jsem stará šáska
z rozbitých rádií. Lampy jsem použil dle návodu – EF22, EBL21. Zkoušel
jsem také starší typy, AF7, EF9, dokonce i RV12P2000, AL4, EL3. Před časem jsem
„objevil“ v šuplíku zapomenuté cívky z té doby (SV, DV) a tu středovlnnou
jsem vyzkoušel v krystalce. Pak mně napadlo celou stavbu realizovat znovu,
tentokrát i s výrobou kostry. Při výběru elektronky jsem se rozhodl jak pro
EF22, tak pro osvědčenou kopii RV12P2000 – 12Ž1L.
Žádné komentáře:
Okomentovat